Jak je to s duchy...

Různá zjevení, buď živých nebo už zemřelých osob, jsou velmi častá za války nebo v různých krizových situacích. Do této kategorie můžeme zařadit ducha, zjevení nebo jakýkoliv jiný přízrak, který se náhle objeví před našima očima. Ducha, nebo-li přízrak, si lidé představují jako bíle zahalenou postavu, která jakoby se vznášela nad zemí. Proto, když ve svém domě kdesi v Lotyšsku, zaslechla jistá dáma, že dole v přízemí haraší nějací zloději, zahalila se do prostěradla, postavila se nad schody a čekala, až půjdou nahoru. Když ji zloději uviděli, vyděsili se tak, že jednoho na místě ranila mrtvice a ostatní vzali rychle nohy na ramena.

Generál Sabine, který byl v letech 1730 - 1739 guvernérem Gibraltaru, pěvně věřil na existenci zjevení. K tomu ho přivedla jeho vlastní zkušenost. Když byl v jedné bitvě vážně raněn, odpočíval a ležel na nemocničním lůžku. Věděl s určitostí, že nespal, když tu se najednou rozhrnul závěs a před ním stála jasná postava jeho manželky, která v té době byla v Anglii. Zjevení zmizelo stejně rychle, jako se objevilo. Za pár dní nato přišla zpráva, že právě té noci jeho žena zemřela. Generálovo vidění bylo jasným znakem ,,krizového zjevení". Osoba, která je v bdělém stavu, spatří před sebou obraz většinou velmi blízké osoby, které hrozí nějaké nebezpečí, nejčastěji smrt. Obecně platí, že člověk vnímá obraz jiných lidí nebo zvířat, někdy už mrtvých, obvykle však dosud živých, nějakou paranormální cestou, takže mimo hranice běžného vnímání. Tento vjem může být někdy provázen neobvyklým hlukem, zápachem, nízkou teplotou nebo samoposouváním předmětů. Pokud jde o zjevení už mrtvých lidí, říkáme jim duchové. Pokud spatří člověk svůj vlastní obraz, který se nazývá ,,Doppelgänger", nebo-li dvojník, pokládá se to někdy za signál, že se blíží jeho vlastní smrt.

Někdy jsou zjevení průzračná, jindy vypadají velmi reálně, ale často se objevují a zase mizí velmi náhle. Mohou procházet zdmi nebo jinými pevnými překážkami, někdy dokonce vrhají stín nebo se odrážejí v zrcadle. Duchové se objevují v oblečení, ve kterém žili ve své době, kdežto žijící osoby, které se objeví jako zjevení, mají na sobě současný oděv. I místa, kde se různé přízraky objevují, jsou zajímavá. U některých míst, kde se objeví, není zrovna moc jasné, proč se to děje právě tam, ale na jiných lokalitách, jako jsou například bojiště nebo místa vraždy, mají duchové jasný důvod svého výskytu. Většina duchů má také své konkrétní poslání, ať už chtějí někoho varovat, nebo povzbudit či sdělit nějakou důležitou zprávu. Zjevují se obvykle jednotlivcům, ale v jedné třetině případů je vidělo několik lidí najednou.

 

Vidění se obvykle člověku zjevuje těsně před usnutím nebo brzy po probuzení, ať už se probere sám nebo ho někdo nebo něco vyruší. Paní Churchová se v roce 1960 za pobytu v Indii jedné noci náhle vzbudila, protože měla pocit, že někdo volá její jméno. Zcela zřetelně uviděla před sebou stát svého bratra v uniformě, který byl pilotem. Po chvíli se obraz rozplynul a ona se později dozvěděla, že v té době, co se jí bratr zjevil, se dostal se svým letadlem do krizové situace a málem se zřítil. Četné podobné historky se objevovaly hlavně v době válek, kdy se svým blízkým zjevovali vojáci, kteří zažívali kritické okamžiky. Ne ve všech zjeveních ale následovala smrt - někdy ho vyvolalo pouze akutní nebezpečí, které potom neočekávaně pominulo. Vidění tohoto druhu mohou lidé zažívat také v nejrůznějších stresových situacích, kdy je trápí osamění, chlad, silný vítr, vyčerpání, záchvat zuřivosti, obrovské napětí nebo vážné nebezpečí. Někdy se ale zjevení objeví člověku, který je v bdělém, naprosto uvolněném stavu, takže má jeho podvědomí možnost přijmout nějakou zvláštní představu.

 Je možné, aby nám byla smrt předem oznámena? Co se děje s tělem a duší v čase smrti a přoč toto vidění nemáme všichni? Tyto otázky zajímají vědce zkoumající paranormální jevy už více než sto let. V některých náboženských kulturách se věří, že člověk krátce před tím, než zemře, uvidí svůj obraz - svého ,,ducha" či ,,dvojníka". Může ho ovšem spatřit i někdo úplně jiný. Vizi své smrti měl například anglický básník Percy Bysshe Shelley, který se během pobytu v Itálii roku 1822 chystal přeplout Spezijskou zátoku. Svým přátelům se zmínil, že když nastupoval na loď, uviděl před sebou svého dvojníka. Když pak loď v bouři ztroskotala a Shelley zahynul, říkalo se, že spatřil svou duši, která se chystala opustit jeho fyzické tělo. Roku 1796 měla podobnou vizi i ruská carevna Kateřina Veliká. Když jednoho dne odpočívala na lůžku, zahlédly ji její dvorní dámy zároveň v trůnním sále. Oznámily to carevně, která, když se šla podívat, uviděla samu sebe sedět na trůnu. Nařídila strážím, aby na tento přelud vystřelili, ten však nezmizel. Brzy na to carevna zemřela. Zprávy podobného typu, kdy člověk zahlédne svého dvojníka, jsou velmi zřídké. Asi proto, že tento člověk nemá čas, aby svoje vidění ohlásil. Existuje však mnoho zpráv, kdy byl umírající spatřen mnoho kilometrů daleko od místa, kde právě byl. Takový duch může někdy poskytnout konkrétní informaci o místě nebo příčině své smrti. Například na Islandu, kde umírá hodně rybářů, je zaznamenáno mnoho případů, kdy někdo blízký ,,vidí" umírajícího právě ve chvíli jeho smrti a často se tak dozví něco o okolnostech jeho odchodu na věčnost.

Existuje mnoho různých teorií, ale žádná nedokáže uspokojivě vysvětlit ani jeden druh nadpřirozených zjevení. Některá vidění jsou jistě jen poruchami vnímání - například je může vyvolat jen nedostatek světla. Jiné vysvětlení spekuluje o jakýmsi druhu halucinací. Osoba s velmi bujnou fantazií si může vytvářet představy, které jí pomáhají uspokojovat nějaké podvědomé potřeby nebo touhy - něco jako zbožná přání. Téměř polovina starých lidí hlásí, že měli halucinace, ať už sluchové, nebo zrakové, ve kterých viděli svého zemřelého životního partnera. Jiní lidé zase věří, že tato vidění mají souvislost s telepatií - zjevující se přeludy lze tak vysvětlit mimosmyslovým vnímáním, kdy člověk myslí na zemřelého tak intenzivně, že i z vědomí jiných lidí dokáže telepaticky přijímat jejich dojmy a pocity. Jiná teorie zase předpokládá, že veškerá živá hmota obsahuje jakýsi psychický éter, ve kterém je možné uchovávat vjemy, které pak mohou oživit jiní lidé. Ať už je to jakkoliv, mrtví i živí se lidem na celém světě neustále zjevují, byly, jsou a budou s námi na věky věků.